Taneční hodiny pro starší a pokročilé

Taneční hodiny pro starší a pokročilé jsou próza českého spisovatele Bohumila Hrabala. Tvoří ji monolog hlavního hrdiny tvořený jednou jedinou dlouhou větou. Hlavní hrdina je typickou hrabalovskou postavou pábitele (člověka posedlého řečí), známou i z jeho jiných knih. Nese rysy strýce Pepina známého například z Postřižin, ale není tak nazýván. Nicméně stejně jako on je vyučený švec a hojně cituje z "pohlavní zdravovědy páně Batisty". V době vyprávění je mu 70 let. Vypráví spoustu historek, které posbíral během svých cest za prací po Rakousko-Uhersku, nebo v rakouské armádě, kterou adoruje a obdivuje; také užívá řadu germanismů. Označuje se za "ctitele evropské renesance", což je jakási směska několika myšlenek (Havlíček, Goethe) a lásky k životu, zejména erotickému ("císař ten dovedl pěstovat evropskou renesanci se Šratovou"). Na jednom místě prózy je vyzrazeno, že monolog má svého posluchače, a to krásnou slečnu Kamilu, která trhá třešně, a kterou stařec pozoruje. Kniha vyšla oficiálně prvně roku 1964, Hrabal nicméně první verzi textu napsal již v roce 1949. Tehdy vznikla záznamem promluv Hrabalova skutečně existujícího strýce Pepina. Výpověď v první osobě užil Hrabal v oficiálně vydané próze poprvé, později se stala jeho typickým nástrojem (zejm. Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota). Próza bývá označována za novelu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tane%C4%8Dn%C3%AD_hodiny_pro_star%C5%A1%C3%AD_a_pokro%C4%8Dil%C3%A9